Dnes dorazila z tiskárny zásilka s vytištěnými knihami - třetím titulem našeho nakladatelství - Divoženkou od Kateřiny Mrázové. 

Odlehčené a pocitově nadupané čtení je sice směrováno ženám, ale muži z toho naprázdno nevyjdou, protože knihu mohou koupit svým partnerkám, manželkám, dcerám, babičkám, kamarádkám, sestřenicím... Stačí jen, aby uměly číst. 

Očekávejte svěží příběh vonící lesem, deštěm a emocemi. Poutavě, osobitě, avšak citlivě vykreslující složitosti mezilidského soužití, protože kam čert nemůže, tam nastrčí afektovanou blondýnu (anebo rovnou dvě). Není důležité ani tak přežít, jako se spíš z toho všeho nezbláznit. 

A nikoho nepřizabít! 

Knížku DIVOŽENKA můžete objednat ZDE.

Pro vtáhnutí do děje přikládáme ukázku.

***

     „Budeš tady celou noc?“ zašeptala Aneta, když za minimální viditelnosti vyšplhali do tajné skrýše.
     To je tak, když si blondýny zajdou na kafe k biologům do srubu, aniž by se ráčily přiložit do ohně!
     Daniela skrz temno pouze slyšela. Zrovna se v pelechu oblékal do suchého a Anetu střídavě polévalo horko. Vinou tmy z něho viděla příslovečné prd, ale pocit za to rozhodně stál.
     „Na spánek jsem se nikdy víc netěšil,“ přiznal, když si rozsvítil baterku, aby mokré oblečení rozvěsil na Anetině šňůře. „Tady nehrozí, že když konečně zalehnu, vzbudí mě vzápětí… požadavek.“
     „Na kvantitu nebo kvalitu?“ rýpla si Aneta, protože sarkasmus byl opět rychlejší než rozum.
     „To je zajímavá otázka,“ vypadlo z Daniela hloubavě poté, co po ní loupl okem a Anetě se na vteřinu zastavily životní funkce. „Samozřejmě vždy odvádím stoprocentní výkon.“
     „Při sekání,“ doplnila ho jízlivě Aneta, aby odklonila téma, do kterého se ponořovat nechtěla.
     „Nejen při sekání,“ zdůraznil Daniel a zatvářil se smrtelně vážně, „ale důležitý je názor koncového spotřebitele. A na ten se budeš muset zeptat svých nejlepších kamarádek.“
     „Nejsou to moje kamarádky, sakra!“ nadskočila vzteky Aneta. „A už vůbec ne nejlepší!“
     „Ne?“ provokoval ji nestoudně Daniel. „A není to škoda? Tři holky naráz jsem ještě neměl, možná by to stálo za pokus…“
     „Zapomeň!“ vyletělo z Anety, která zuřivostí málem explodovala. „Ani kdyby to kamarádky byly, protože já NEJSEM na hraní!“
     „To nejsi,“ souhlasil bez ironie Daniel. „Znáš svou cenu. Na rozdíl od svých… nekamarádek.“
      Anetiny myšlenky se nepřestávaly točit kolem představy, jak jdou s Danielem do postele všechny tři. A také krvavá jatka, která by následně vypukla v rámci boje o jeho přízeň.
     „Nechtěl jsem tě urazit, omlouvám se,“ nepřestával žvanit Daniel, „ale kdyby ses náhodou rozmyslela… Nemusíme nutně ve čtyřech, stačí normálně trojka a z holek si můžeš vybrat…“
     A dost!
     Tohle Anetě sice proletělo hlavou, ale reálně její ruka popadla zablácenou kanadu. Mrštila ji po Danielovi a trefila se, takže bolestí zaskučel, a to dost hlasitě.
     A nešlo přehlédnout, že kluk se náramně baví.
     Proč je doprčic zrovna teď jenom v trenkách?
     A nejde tím pádem po něm skočit, povalit ho a trošku mu vylepšit fasádu?
     „Dobrá rána,“ ocenil zásah, když si posvítil na břicho.
     „Příště ti vyrazím zuby!“ slibovala mu Aneta, přestože by ho mnohem raději políbila.
     Místo odpovědi se zaculil a vzápětí vážným tónem dodal: „Pochopil jsem.“
     Pověsil poslední svršek a zamířil k Anetě: „Kluci mají u skály oheň. Když se rozprší a oni dorazí, zvládneš mě nenápadně vzbudit?“ pokračoval a jen co si otřel chodidla od prachu, baterku zhasl.
     Teď kdyby tak zakopl a spadl přímo na Anetu!
     „Chtělo by to lepší alibi,“ zapřemýšlel nahlas, když se uvelebil v pelechu. „Zůstaneš?“
     „Radši půjdu. Než mě začnou hledat,“ přiznala otráveně Aneta.
     „Nevšiml jsem si, že by ti starost ostatních někdy stála za zájem,“ poznamenal Daniel a dozajista se šklebil. „Většinou je ti šumák, jestli tě někdo hledá. Chodíš si, kam chceš a kdy chceš.“
      A je to tady znovu. Jako by se Aneta v lese ztrácela minimálně obden!
     „Zase tak obrovská sháňka po mně nebývá!“ odsekla a úplně zapomněla, že je nutné být potichu.
     „Ale záda bys mi namasírovat mohla?“ navrhnul Daniel a Anetě se před očima udělaly mžitky.
     Co si floutek sakra myslí?
     „Tolik bot na výměnný obchod nemáš,“ usadila ho, „ale jestli chceš dobrovolnice na masáž, můžu zaklepat vedle! Určitě by přišly obě.“
     „Hm,“ vypadlo z Daniela zamyšleně, „to už lákavě nezní.“
     „Najednou? Před minutou jsi toužil po třech,“ neodpustila si Aneta, přestože správně otázka zněla: "Jaké to je, spávat se dvěma atraktivníma holkama?"
      „Předháněly by se, která je lepší,“ konstatoval Daniel odevzdaně.
      „A to je problém?“ kula Aneta železo, dokud bylo žhavé. „Sen každého chlapa, mít dvě naráz.“
      „Je to… příjemný,“ připustil Daniel. „To jejich latentní soupeření je pro mě výhodné. Jsou ochotné udělat cokoliv. Jenny je jak vystřižená z hanbatého filmu.“
     „Nepotřebuji znát podrobnosti!“ stopla ho rázně Aneta, protože si v nejmenším nedokázala představit, o čem to frajer vlastně mluví. Do jejího života porno zasáhlo jen jako teoretický pojem a zároveň ji štvalo, že v popisu soužití se nedostalo na Pandoru a její kobří manévry.
     „Každý svého štěstí strůjcem!“ zavtipkoval na vlastní účet Daniel. „Ale tobě děkuju, divoženko. Jsi příkladný spiklenec.“
     Spiklenec?
     Anetu v souvislosti s koupací bojovkou napadaly mnohem vypečenější termíny!
     Jak by se asi tvářili její puritánští rodiče, kdyby dcerušku viděli, jak běhá s konví od brutaru do lesa, kde poskakuje cizí a úplně nahatý chlap a mydlí se?
     Navzdory skutečnosti, že ve tmě šly sotva rozeznat obrysy, zažívala Aneta návaly euforie, protože celá ta situace byla bizarní. Pokaždé přiklusala, divže do Daniela nevrazila, a musela zvednout konev nad hlavu, zatímco kluk na sebe směroval kropítko. Vlastně je dobře, že z něho nic neviděla, protože by nevěděla, kam s očima. Takhle se mohla bezostyšně lámat smíchy a hlasitě ho litovat, protože v šesti stupních nad nulou les zrovna útulný nebyl.
     „Máš asi hlad, že jo?“ napadlo ji poté, co si uvědomila, že se chová v rozporu s vlastním předešlým prohlášením. Jenomže jí se od něho prostě a jednoduše nechtělo!
     „Mám,“ přiznal Daniel. „Ale to nech být, hlad se dá zaspat,“ zívl tak dlouze, že Aneta musela s otázkou počkat.
     „A stihli jste to?“ zajímalo ji, „opravu.“
     Slyšela, jak si Daniel škrábe kadeře, a zatoužila se jich takhle ve tmě dotknout.
     Jen najít dostatečně racionální důvod!
     „Strom ano, ale refuge chata je nakřivo. Generálka nehrozí, ale pokud ji podepřeme, aby ustála tíhu sněhu, do jara vydrží,“ rozpovídal se Daniel. „Nezlobili tě vědci?“
     „To by si mohli zkusit,“ zabručela Aneta.
     Přítomnost skupiny číslo tři nebyla špatná, ale proč si nepřiznat, že bez Daniela to nebylo ono?
     „Přinesu dřevo a roztopím krb. A pak ti namasíruji záda,“ rozhodla se a poposunula se k otvoru.
     „Divoženko, kvůli mně dolů nemusíš,“ brzdil ji. „Na masáž kašli, jestli chceš zevlovat.“
     „Právě že nechci,“ vyhrkla Aneta. „Nebude ti tady zima?“
     Nemluvě o skutečnosti, že z Danielovy holé kůže pokaždé zjihla a netřeba dodávat, že masáž byla perfektní a jediná příležitost, jak si alespoň sáhnout.
     „V dekách ne,“ ujišťoval ji. „A v případě hrozby umrznutím odtáhnu matraci a spadnu přímo do tvé postele. K tobě.“
     „Tak to se rovnou rozluč se životem!“ opáčila okamžitě Aneta, přestože by za podobný sled událostí klidně položila život. „Naporcují tě a dají si tě k obědu, ty tvoje fanynky.“
     „Ty ne?“ poškádlil ji a Anetu dopálilo, že mu na smeč v podstatě nahrála. A když už nezabodovala slovně, plácla ho ručně. A vší silou!
     „Au!“ ozvalo se dotčeně ze tmy a Aneta se ani nestihla zamyslet nad tím, jaké to vlastně bylo, když se její dlaň na tisícinu vteřiny přilepila na jeho nádherný hrudník, protože Daniel ji drapl za zápěstí.
     „Máš úplně ledový ruce,“ podivil se hlasitě, zatímco Aneta vnímala pravý opak, a to že on je má šíleně horké. A chtěl ji chytit i za druhou, ale Aneta se mu zprudka vytrhla.
     „Z vlastní vůle jsem se ve vodě neráchala!“ připomněla, kvůli komu má promáčené rukávy i kolena a Danielovi sklaplo.
     „Promiň,“ omluvil se záhy. „Jsi hodná, Annie, děkuju.“
     „Ještě nemáš za co!“ zdůraznila a pokusila se odtáhnout matraci zakrývající otvor.
     Daniel jí sestup zrovna neulehčoval, protože ji za chabého svitu baterky přidržoval. A jak byl téměř nahý, ocitla se nejednou ve skoro až prekérní situaci, přestože reálně jí byla k ničemu.
     Seskočila do své postele a záhy na podlahu, a jak už to v knížkách bývá, v ten samý moment vrzla vrata. Daniel průchod do tajné půdní skrýše okamžitě zahradil matrací, a když tmou přiklopýtala Pandora a vrazila do Anety, přišly málem o sluch. Pandora vřískala jako pominutá, že u krbu je asi vrah anebo medvěd, a když Anetu obklíčili biologové s petrolejkami a nefalšovanou puškou, zvedla ruce nad hlavu.
     „Ženská!“ zahlásily spokojeně dredy, zatímco Pandoře se pohled zúžil do takového obrazce, který by nesvedl ani Picasso.
     „Ty jedna blbá, primitivní mrcho!“ vyletělo z ní v momentě, kdy dovnitř vstoupilo další světlo, a to s Karolem.
     „Co se tady děje?“ prohlížel si střídavě Anetu a Pandoru, a zatímco Aneta měla na jazyku vysvětlení o omylu, Pandora byla o chlup rychlejší.
     „To ona! To ona ať vysvětlí, co tady prováděla!“ běsnila, a protože už ji z boku chlácholila Jenny, zavěsily se do sebe.
     „Chtěla jsem oživit oheň,“ nadechla se Aneta.
     Pandora ji ovšem alibi dokončit nenechala: „Po tmě? To určitě!“
     Chtěla v chrlení pokračovat, ale příslovečné saze bouchly i Anetě: „A to mám kvůli tobě čekat, až se rozední?“
     „Ženské, uklidněte se!“ zahřměl Karol a jaké bylo najednou hrobové ticho.
     Tedy až na poznámku "ženské a medvědi!", vznesenou samozřejmě jak jinak než z úst dredů, které si ve futrech zapalovaly cigáro.
     „Kde jsi vlastně byla?“ padla otázka na Anetu.
     Ta měla polopravdu připravenou: „Ve sprše! A krb mezitím zhasl, tak jsem ho chtěla prohrábnout.“
     Takže padesát na padesát, co se týče hrozby, že Anetě zůstane nálepka notorické lhářky.
     „Tohle já nebudu poslouchat!“ zesílila Pandora a pospíchala ze stodoly ven i s Jenny vlající na pravém loktu. „Tohle já nemám zapotřebí!“
     „Málo práce a hodně žrádla!“ konstatovaly věcně dredy. „To chce klid, poupě rozmilé!“ zavolaly pak za letící Pandorou.
     Před Karolem Aneta vyplodila rádoby kajícný výraz, přestože myšlenkami byla jinde, a doufala, že výslech nebude pokračovat. Vítězství nad Pandorou ji těšilo, ale neuskutečněná masáž mrzela, a to mnohem intenzivněji.
     Zatracená kobra pitomá, to nemohla přijít o půl hodiny později? 
     Kobra pitomá však nejenomže nepřišla o půl hodiny později, ale k Anetině zklamání se vrátila na místo činu. Zlost z ní doslova čišela a bylo zřetelné, že Anetě nevěří ani slovo.
     A jakmile Karol s čahounem obnovili oheň a vrátili se do srubu, provedla Pandora napohled nenápadnou, ale přesto velmi důkladnou prohlídku interiéru stodoly. Předstíraný úklid mnoha hromad prádla a dalšího nepořádku jí možná zbaštili vědci, ne však Aneta. Ta přesně věděla, jaké důkazy žlutá smrt hledá, a když šmejdila u její postele, nejednou Anetě zatrnulo, protože z matrace nad její hlavou se několikrát snesla hrstka prachu.
     A aby stresu náhodou nebylo málo, Anetě do rozevřené knížky přistál zmuchlaný papírek.
     „Seš prostě neodolatelně strašidelná divoženka.“
     Daniel je bez nejmenších pochyb tuplovaný cvok!

Zveřejněno 3. 11. 2025